Královská vznešenost vs. viktoriánský půvab: co se hodí k vašemu mazlíčkovi?

Sedí na gauči tak, jako by mu patřil celý palác? Nebo mívá svůj typický výraz, kterému rozumíte jen vy? Královské a viktoriánské portréty zvířat vyprávějí zcela odlišný příběh. Jeden se ptá: „Jak velkou moc máš?“ Ten druhý spíše: „Jaký doopravdy jsi, když se nikdo nedívá?“

Královský portrét: vládne póza

Ve dvorní malbě zdůrazňuje postavení vše – držení těla, zdobený oděv i pozadí. Vzpomeňte si na portrét Ludvíka XIV. od Hyacintha Rigauda: plášť, sloup a sebevědomý postoj společně ztělesňují okázalou moc. Na obraze Karla I. na lovu od Anthonyho van Dycka je pak i kůň přirozenou součástí této velkolepé scény. Zvíře zde není jen roztomilým detailem, ale plnohodnotným aktérem královského světa.

Tento styl dokonale sedí mazlíčkům, kteří se i na fotografiích dívají do objektivu klidně a téměř slavnostně. Důstojná kočka nebo pes s neochvějným pohledem se hlavní role zhostí s naprostou lehkostí. Pokud však váš parťák neustále hází legrační grimasy, příliš vážná póza by mohla zastínit to nejlepší z jeho povahy.

Hravým příkladem takové vznešenosti je styl „Císař“: představte si vlastního mazlíčka v tmavě modrém kabátě vyšívaném zlatem, s modrou šerpou a čepicí s peřím. Císařský vzhled vytvoří obzvlášť vtipný kontrast, pokud je u vás doma tím nejmenším, ale zároveň nejsebevědomějším členem domácnosti.

Viktoriánská malba zvířat: důraz na charakter

V britské malbě zvířat 19. století hraje hlavní roli vnímavé pozorování a emoce. Na slavném obraze Edwina Landseera „Dignity and Impudence“ je odlišná povaha dvou psů patrná už ze samotného názvu: důstojnost a drzost. Jeho dílo „The Old Shepherd’s Chief Mourner“ zase staví dojemný příběh na tiché přítomnosti věrného psa. K vyjádření příběhu není potřeba koruna, ale přesně vystižené gesto.

Viktoriánskou atmosféru zvolte ve chvíli, kdy kouzlo vašeho mazlíčka spočívá v detailech: v hlavě nakloněné na stranu, tázavém pohledu nebo v onom lehce uraženém výrazu. Tyto jemnosti ho nestaví na nedosažitelný podstavec, ale naopak jej přibližují k vám.

A co když se na něj hodí obojí?

Nevybírejte hned historickou epochu, ale příběh. Pokud si při pohledu na něj říkáte: „Tady velím já,“ královská pompa bude to pravé. Pokud si spíše řeknete: „Tohle je přesně jeho uličnický výraz,“ zajímavější volbou bude osobitější, viktoriánsky laděný styl. O výsledku rozhoduje póza a pohled mnohem víc než rasa nebo velikost.

Pokud vás zajímá, jak by v jednotlivých stylech vypadal právě váš mazlíček, styly portrétů Pawlazzo si můžete vyzkoušet s jeho vlastní fotkou v bezplatném náhledu ještě před zaplacením. Někdy jediný známý pohled celou debatu o správné epoše okamžitě vyřeší.